Protože sháníme s manželkou bydlení a před nějakou dobou se mi do rukou dostal výborný audio kurz o nakupování nemovitostí, rozhodl jsem se vyzkoušet pár rad, které autor pan Řehulka radil. Jedním z nich bylo vyjednávání o ceně. Nevěřili byste, ono to funguje.
Ne že bychom se již dřív nepokoušeli o ceně vyjednávat, ale nikdy jsme to nezkusili tak jak nám v kurzu pan Řehulka radil. V zásadě říkal, že cenu bytu má první řadě říct prodejce, a pak jí máte navrhnout vy. Nikdy obráceně. Pán, kterému jsem dal o více jak 100.000,-Kč menší nabídku byl zaskočený, a neodpověděl, jestli cenu akceptuje, nebo ne, avšak po několika dnech odpověděl s nabídkou o 60.000,-Kč nižší. Není to, to, co jsem chtěl, ale i tak to je úspěch.
Samozřejmě problematika vyjednávání je složitá a to co zde píšu je velmi, opravdu velmi zjednodušené. Nicméně a je to dle mého názoru pravda, Češi nejsou zvyklí o ceně vyjednávat. Většinou berou danou cenu jako konečnou, což je v podstatě špatně, protože se takto ochuzují o peníze.
Co vy a smlouvání o ceně, jaké máte zkušenosti?
„Nevěřili by jste“. Ale notak… Taková příšerná gramatická chyba by byla omluvitelná tak jedině u žáka třetí třídy. Vy „by jste“ možná nevěřili, ovšem my ostatní „bychom“ nevěřili. Stejně tak i vy „byste“ nevěřili.
Echm. Teď jsem si přečetl celý článek. Tam jsou chyby, které by neudělalo ani dítě ve třídě druhé. O chybějících slovech, znacích a písmenech nemluvím. Doporučuji psát alespoň do Wordu 2007, ten tyhle základní pravopisné chyby zvládá. Třeba Češi určitě nejsou „zvyklý“.
Díky za upozornění.
…mě vždy jen zaráží, jak někteří lidé, neustále řeší „gramatiku“ a „hrubky“ a různé jiné krávoviny, místo aby se zabývali obsahem „sdělení“…. Takovíto lidi ať si jdou číst v Pravidlech pravopisu a nectou „blogy“…
btw: Sorry za hrubky, měl jsem z ČJ 4-5…