Můj táta vždy říkal, že mu nikdo nic zadarmo nedal, a ani nic od nikoho nikdy nechtěl. Proto, i on říkal, že je dobré od nikoho nic zadarmo nechtít a ani nečekat. Ano, je to dobré očekávání, nicméně …Čím víc přemýšlím o životě, tím víc si myslím, že sice je to rozumné očekávání, nicméně se to nevztahuje na rodiče. Rodiče by Vás totiž neměli jen splodit, to umí kde kdo, ale měli by Vás i podporovat. Možná to teď zní špatně, ale proč mají potomci pořád začínat od nuly, když Vám rodiče můžou pomoci? Chápu, že ne vždy to jde, nicméně v mém případě to jde a neděje se tomu tak. Je strašně frustrující, když člověk začíná od úplné nuly, obzvlášť když má ambice něčeho v životě dosáhnout a ne jen být přítěží pro svou rodinu.
Proč se rodiče obecně tak málo snaží pro své děti něco udělat? Pomoci jim se odpíchnout od dna? Ti co mají to štěstí, toho v životě můžou dosáhnout velmi mnoho, tak proč jim to neumožnit?
Je to snad příliš sobecké od dětí, když chtějí pomoc od rodičů? Nemyslím si. Vtip je v tom, že když rodiče „nepodporují“ své potomky, tak musí pořád začínat od nuly. Chápete? Něco v životě vybudovat od nuly je nemírně těžké, tak proč to dětem neusnadnit? Nemyslím tím, vést je za ručičku, ale ukázat jim správný směr a v rámci možností je podporovat.