Když jsem dohledával informace k tomu, jak našeho skřítka naučit chodit na nočník, nebo záchod, dozvěděl jsem se něco málo rad, které jsou více či méně k ničemu. Všichni říkali, že každé dítě je jiné a tak vlastně žádný univerzální návod není. Jenže to bych nebyl já, abych se nad tím nezamyslel trochu jinak. Zde je závěr, ke kterému jsem dospěl.
Následující text je jen pro lidi s otevřenou myslí. Předem se omlouvám, pokud se vám něco nebude líbit.
Prostě dělejte něco, aneb BIOS máme všichni stejný
Evoluční teorie i kreacionistická teorie se v podstatě shodují na tom, že jsme všichni „vystřeleni z jednoho děla“ (Adam a Eva vs Mitochondriální Eva). Prostě jsme uvařeni z jedné polévky, a proto si je vše živé na zemi více či méně podobné. O dětech to platí dvojnásob. Všechny jsou stejné. Zdravé a normální děti prochází úplně stejným vývojem a to skoro na „minutu přesně“. Ve stejnou dobu zvedají hlavičku, začínají mluvit a nebo třeba procházejí obdobím vzdoru (jen si vzpomeňte na to, jak dohledáváte „kalendář“ toho, co mají v tom či onom měsíci umět).
Samozřejmě, že někdo začne mluvit dříve, někdo později, o tom žádná, ono taky moc záleží na tom, jak se dítku věnujete.
Nejvýraznějším rozdílem je snad pohlaví, kdy holky díky jinak zadrátovanému mozku jsou vývojově rychlejší než kluci, kteří si dávají více na čas. Mimo to jsou holky klidnější, takže se snáze učí sociální návyky. I přes tyto rozdíly jsme v podstatě všichni „stejní“. Z toho vyplývá následující. Všichni máme v hlavně po čertech výkonný počítač, který umí rozklíčovat na základě podobnosti a empirie to, co po něm ti velcí lidé chtějí. Pak také nesmíme zapomenout na to, že máme evolučně zakódované napodobování, které slouží k předávání zkušeností. Na našem skřítkovi vidím, že dokáže napoprvé napodobovat poměrně velmi slušně vše, co ho nějak zaujme. No a když tohle všechno smícháte dohromady, zjistíte, že je vlastně úplně jedno, jak dítko učíte chodit na nočník. Od určitého věku si s tím jeho mozek sám poradí a vše mu dříve či později docvakne. Důležité je snad jen následující. Nepospíchat a nehubovat (používáme pouze pozitivní motivaci). Strachem sice donutíte dítě sedět na nočníku, ale o to déle se s tím pak bude psychicky vyrovnávat.
K té jedinečnosti dětí. Ano každý je originál, ale faktem zůstává, že všichni jedou podle stejného programu od narození až do smrti.
Závěr
Chcete-li dítko naučit chodit na záchod, tak ho to prostě začněte učit. Jakou metodu si zvolíte je úplně jedno. Hlavně nehubujte, obrňte se trpělivostí, používejte pozitivní motivaci a dopřejte dítěti soukromí. Obecně se doporučuje učit dítě až tehdy, když pro vykonání potřeby samo začne vyhledávat soukromí (schová se za židli, odejde za roh apod. ). To je signál toho, že se v jeho mozku spustil evolucí zakódovaný program pro „udržování čistého hnízda“.