Různé myšlenky, které mě zaujaly. Tato stránka slouží spíše pro mě, abych si mohl i v budoucnu připomínat to, co mě nějak zaujalo a co by bylo dobré si pamatovat.
Z knihy Posilování stresem, cesta k odolnosti
Je to super kniha, která v dnešní době by měla být v seznamu povinné četby. Knihu si určitě kupte.
…
I dnešní doba se odklání od hodnotových konstant a ze života se postupně vytrácí mravní řád a odpovědnost vůči etickým hodnotám. Postmoderna je dobou kultu emocí. Někdejší pedagogická moudrost o jejich rozumném ovládání byla „překonána“ liberální výchovou. Čistě materialisticky orientovaná vzdělanost a kultura tento vývoj předurčila a legitimizuje jej. Nastoluje minimální etiku zbavenou protivných manichejských povinností a úmorných cností. Namísto „morálního fanatizmu“ a pokrytectví uvádí na scénu dějin nevídaný fenomén postmoralistních společností, které oslavují svévolně přemnožená práva na plynulé dávky příjemných emočních zážitků. Nezdá se, ze by individualisticky sebestředná kultura a bezbolestná postmoderní etika řešili problém duševní stability. Naopak ho spíše prohlubují. Emocionální, potažmo psychická stabilita se neobejde bez rozumného sebeovládání. Taková cesta není možná bez pomalé vnitřní práce na sobě, na zvědomování emočních návyků a jejich důsledků pro jedince (odtud nalezení úcty k sobě) i jeho okolí (nalezení autenticky prožívané úcty k druhým). Teprve sebepoznání, jakési „vnitřní vzkříšení“, otevírá možnost opravdové proměny vědomí směrem k živému, láskyplnému vztahu ke světu a stabilnímu zakotvení v něm. Toho není možné dosáhnout bez pevně zakotvených etických a mravních hodnot a bez individuální odpovědnosti vůči nim.
…
Z knihy Vnitřní svět vítězů Mariana Jelínka
Pokud se zajímáte o tom, jak lidi dosahují úspěchů, doporučuji tuto knihu koupit. Je dobře čitelná, hezky ilustrovaná a plná zajímavých postřehů.
…
Podle Jamese existuje propast mezi naším potenciálem a jeho uplatněním. Přiznává, že se naše talenty liší – někdo ho má na hudbu, jiný na sport nebo na podnikání či umění – nicméně zmiňuje, že „… lidský jedinec obvykle prožívá svůj život zdaleka pod své možnosti; disponuje schopnostmi různých druhů, které zpravidla vůbec nevyužije. Vydává energii pod své maximum a chová se hluboko pod svým optimem“.
…
Hodně zajímavé části knihy Anatomie Lásky od Guy Corneau.
Kniha je to fantastická a všem jí doporučuji přečíst. Autor napsal i další skvělé knihy. Jedna z velmi podnětných knih k přemýšlení je i Chybějící otec, chybující syn.
Je obtížné popírat individuální charakter každého dítěte, protože se projevuje od samého narození. Dítě není prázdný list papíru, který rodiče popíšou nějakým scénářem. Ti se ostatně nepřestávají divit individuálním rozdílům, které se výrazně projevují už od prvních dnů života.
Ze zkušenosti vím, že jistá část lidské individuality neustále uniká našim analýzám. I když nikdo nepochybuje o tom, že přítomnost rodičů a kvalita této přítomnosti napomáhá k utváření zdravé identity dítěte, nevysvětluje toto pravidlo samo o sobě život jako celek. Některé faktory zůstávají i nadále nepochopitelné. Chlapec, který pochází po psychologické stránce z nepříznivého prostředí, se přesto může velmi dobře vyvíjet a rozvinout případnou schopnost sebeprosazení. Naproti tomu dívka, která se těšila všemožné pozornosti a přízni, může velmi snadno sklouznout do deprese.
Nakonec pro nás zůstává otázkou, proč se dospívající chlapec rozhodne z nešťastné lásky spáchat sebevraždu, i když měl dobré rodiče, dokázal se vyjádřit a měl dobré známky ve škole. I kdybychom mohli toto chování vysvětlit nedostatkem vnitřní integrity zaviněné prostředím, které mu neumožňovalo uvědomit si sám sebe, můžeme skutečně obvinit rodiče, kteří často dělali to nejlepší, co mohli, a neuměli to jinak?
…
Rodičům je možno doporučit, aby zaujali takový postoj, který ponechává dítěti jeho osobní pravomoci. Úloha rodičů se tím nezmění, ale zmírní se tím její všemocnost. I když musí dohlížet, aby si jejich dítě uchovalo dostatečnou životní energii, a je na nich, aby ji podporovali, nejsou odpovědni za jeho osud. Znamená to, že musí být nablízku rodící se osobnosti a respektovat její potřebu vlastního výrazu, ale přitom je důležité, aby si byli vědomi, že tento člověk směřuje k životu, jehož je vlastním strůjcem a za nějž také ponese plnou odpovědnost.
…
Když si uvědomíme, že negativní zkušenosti často člověku pomohou odhalit základní radost z existence, dospějeme k závěru, že velké osobní krize jsou i velkou příležitostí k proměně. Nelze popřít, že obtížné dětství, alkoholizmus, nebo prožité násilí mohou zapůsobit jako stimulující faktory, které pomohou člověku najít si uspokojivější cestu životem. Bylo by však cynické si myslet, že by rodiče mohli být natolik sadističtí, že by svým dětem takové zážitky přáli, a dokonce se za ně zbavovali odpovědnosti.
Nikdo se nevyhne utrpení a člověk ho dokonce může i přivítat, protože ho konfrontuje se základními otázkami lidské existence. Nikdo mu neunikne, a proto bezpochyby vytváří jeden ze základních faktorů života. Je to pobídka, která člověka přivádí ke spravedlivým životním postojům. Probouzí, právě tak jako boří, a je proto malicherné obviňovat rodiče ze strádání svých dětí a naopak. Lidé trápení ke svému růstu nezbytně potřebují, a tak je někdy dokonce nezdravé, když se rodiče pokoušejí za každou cenu své děti utrpení ušetřit.
(Birkof: Dle mého názoru do finální podoby osobnosti člověka vstupuje nejen výchova, ale i prostředí viz. kniha Bod zlomu, kde se píše, že je lepší vyrůstat ve špatné rodině v dobré čtvrti, než v dobré rodině ve špatné čtvrti. Dále tu máme velký vliv inteligence, genetické predispozice od rodičů a našich předků [epigenetická paměť: vzpomínky po dědečkovi] i s jejich mutacemi, výživu a nemoci matky v těhotenství, složení našich střev viz. výborná kniha 10% člověka, náhoda, pří které narazíte na někoho kdo vás zásadně ovlivní [informace, učitel, kamarád, násilník,..] atd. Zkrátka a jednoduše, do výsledné podoby jedince vstupuje obrovské řada faktorů, nad kterými nemáme žádnou, nebo jen minimální kontrolu. Výchova rodiči má sice velký vliv, ale ne zas tak velký jak je často tvrzeno).
Pár velmi zajímavých myšlenek ze skvělé knihy Dlouhý chvost od Chrise Andersona
Pro generaci zákazníků zvyklou provádět nákupní průzkum přes vyhledávače značka společnosti není to, co o sobě říká ona společnost, ale to, co říká Google. Sami jsme novými průkopníky. Drby jsou dnes veřejná konverzace, přenáší je komentáře blogů a zákaznická hodnocení, podrobně prohlížená a měřená. Mravenci mají megafony.
…
Amazon začal do svých skladišť umísťovat průmyslové tiskárny. V polovině roku 2005 společnost významně expandovala své kapacity akvizicí BookSurge, vedoucí firmy v oblasti tisku podle potřeby. O několik měsíců to zopakovala v oblasti filmů zakoupením CustomFlix, společnosti DVD na požádání. Nyní mohl Amazon poskytovat inventář, který nezabere žádný prostor a žádné náklady: všechny ty knihy a filmy zůstaly jen někde v databázi, dokud si je někdo neobjednal.
…
„Opouštíme věk informací a vstupujeme do věku doporučení. Informace je dnes absurdně snadné najít; prakticky o ně zakopáváme na každé ulici. Shromažďování dat už není problém – teď je oříškem dělat správná rozhodnutí na základě informací. Doporučení slouží jako zkratka skrz houštinu informací, stejně jak majitel mojí vinárny zkracuje mou cestu k nezvyklým francouzským vínům skrz těstoviny.“
…
Další jsou celebrity, jiný druh důvěryhodných průvodců, jejichž vliv na konzumaci nyní roste. Od product placementu v televizních pořadech po ohromující úspěch magazínu InStyle (jeho velkou inovací je neuseknutí fotky u kolen při předvádění bot), síla celebrit roste měřena v jednotkách schopnosti pohnout obchodem. Ať se Vám to líbí nebo ne, Paris Hilton je ikona.
Z knihy Život bez zhranic od Nick Vujicic
…
Jak se mohou takto chudé děti smát? Jak si mohou vězni radostně zpívat? Povznese je, když se smíří s tím, že některé události jsou mimo jejich kontrolu a také mimo jejich chápání, a pak se místo toho zaměří na to, co dokážou pochopit a ovládat.
…
Z motivačního videa Arnolda Schwarzeneggera
Muhammed Ali, jeden z mých velkých hrdinů, v sedmdesátých letech skvěle odpověděl na otázku:
„Kolik sed-lehů děláte?“
Odpověděl: „Nepočítám sed-lehy, počítat začínám, když to začíná bolet, když cítím bolest, teprve potom začínám počítat, protože až pak to dává smysl. To je to, co z vás dělá pravého šampiona“.
Tak je to sevším, bez bolesti ničeho nedosáhnete.
….
Z knihy Bohatý táta radí jak investovat
„C – korporace jsi další ty. Není to tvoje nástavba. C – korporace má schopnost být tvým dvojníkem. Pokud chceš podnikat naprosto vážně, pak nejspíš nechtěj podnikat jako soukromá osoba. To je příliš riskantní, zvláště v současnosti a našem věku složitých soudních sporů. Když podnikáš, chtěj, aby za tebe podnikal tvůj dvojník. Jako soukromá osoba nechtěj podnikat ani nic vlastnit.“ radil mi bohatý táta. „Pokud chceš být bohatá soukromá osoba, musíš být papírově co nejchudší“. A pak dodával „Lidé z chudých a středních vrstev chtějí naopak všechno vlastnit na své jméno. Říkají tomu, hrdost na vlastnictví“. Já zase všechno, co nese tvoje jméno, nazývám, cíl pro dravce a právníky.
PS: fantastická kniha.
…
Z knihy Zrádná nahodilost autor Nassim Nicholas Taleb
Volatilita na finančních trzích není podmíněna ani tak tržními pohyby, jako takovými, ale reakcí médií na ně. Během osmnácti měsíců po 11. září 2001 vládl na trzích daleko větší klid než ve stejně dlouhém období před ním – ale investoři tyto měsíce z nějakého důvodu vnímali jako vysoce volatilní. Mediální diskuze o „nebezpečích terorizmu“ pohyby trhu v naší mysli patřičně zveličily. Z toho a mnoha dalších důvodů představují sdělovací prostředky možná největší hrozbu dnešní doby – svět je stále komplikovanější a lidské myšlení je vedeno ke stále většímu zjednodušování.
…Lidský mozek není uzpůsoben k tomu, aby chápal fungování světa, ale aby nás spíše vytáhl rychle z potíží a zajistil nám potomstvo…
…Problém tkví v tom, že převládající mediální praxe spočívá v bezmyšlenkovitém předkládání šumu schopného přitáhnout pozornost a že neexistuje způsob, jak od sebe tyto dva póly oddělit. Inteligentní novináři jsou pak často v nevýhodě….
…Své celoživotní působení na trzích bych nejlépe popsal slovy „asymetrické sázky“, což znamená, že se snažím těžit z mimořádných událostí, případů, jež se obvykle příliš často neopakují, avšak dojde-li k nim, odpovídá tomu i výše výnosů. Snažím se vydělávat zřídka s minimální možnou frekvencí – jednoduše proto, že se domnívám, že mimořádné události bývají podhodnocené, a že čím je určitá událost vzácnější, tím bude i podhodnocenější…
Dodejme, že na trzích lze nalézt i kategorii traderů vnímajících mimořádné události opačným způsobem, pro které je volatilita nezřídka poslem dobrých zpráv. Často prodělávají, ovšem jen malé částky, a připisují si vzácné, ale mimořádné zisky. Říkám jim lovci krizí a s potěšením se k nim sám počítám….
…jedná se o takzvaný problém stacionarity…. Na minulost nahlížíme jako na jeden stejnorodý vzorek a věříme, že tak prohlubujeme své poznání budoucnosti. Co když si však mezitím nějaký zlomyslník pohrál se složením osudí? Jinými slovy, co když se dnešní situace od minulosti zásadně liší?…
…představte si, že se už dlouho denně moříte u klavíru a stále nejste schopni zahrát ani „ovčáky čtveráky“, a pak náhle zjistíte, že zvládnete i Rachmaninova. Právě v důsledku této nelinearity lidé nedokážou porozumět podstatě vzácných, mimořádných událostí. V kostce se tím vysvětluje, proč cesty k nenáhodnému úspěchu sice existují, avšak jen málokdo disponuje mentální vytrvalostí, jakou vyžadují. Odměny se dočkají ti, kdo po nich vydrží kráčet déle….
Z knihy Naservírujte si vítězství – Novak Djokovič
…Uvědomte si, že každá rada experta má své pozadí, a většina lidí, i když se vám upřímně snaží pomoct, to dělá způsobem, který pomáhá také jim. Důležité je zpochybnit dokázanou i novou informaci – jaké zdroje máme získat? – aniž bychom dovolili skepticizmu uzavřít naši mysl před novými myšlenkami. Jak jsem řekl: Pouze vy můžete být pro sebe tou největší autoritou. Někdy musíte vyzkoušet nové věci a pokládat nové otázky, abyste získali vlastní důkaz: Funguje to pro mě?
Víte co tím myslím? Musíte objektivně analyzovat sebe sama v daný moment. A to si vyžaduje otevřenou mysl.
… Čím víc trénujete, tím víc různých situací si prožijete a méně překvapení se dočkáte. Když mi na konci dlouhé tréninkové jednotky trenér postaví na kurt malou plastovou láhev a nutí mě ji ještě před koncem tréninku ostrým servisem pětkrát trefit, přičemž ví, že už mi moc sil nezbývá a koncentrace už také není nejlepší…to je ono. Tohle mě odliší od jiného hráče po čtyřech hodinách zápasu.
…
Z knihy Antifragilita Nassim Nicholas Taleb
Chvála hlouposti
Máme-li k dispozici opcionalitu, nejsme příliš závislí na tom, čemu říkáme inteligence, znalosti, porozumění věci a tak dále, zkrátka na všech těch složitých procesech, které se odehrávají v našich mozkových buňkách. Nepotřebujeme mít pravdu totiž příliš často. Postačí, když si uchováme dostatek prozíravosti, abychom se nedopouštěli pošetilostí, jež by nám uškodily, a rozpoznali příznivé scénáře, jestliže nastanou.
Nazvěme tuto vlastnost, díky níž si můžeme počínat hloupě, jinými slovy dojít k lepším výsledkům, než by nám zajistilo poznání, „kámen mudrců“, nebo „zkreslení v důsledku konvexnosti“ – jde o následek jisté matematické vlastnosti zvané Jensenova nerovnost. … pro tuto chvíli se spokojíme s konstatováním, že evoluce je s to vytvořit neuvěřitelně důmyslné objekty, aniž by k tomu potřebovala inteligenci, jen díky kombinaci opcionality, jistého typu selekčního filtru a dávky nahodilosti.
…V osmdesátých letech jsem jednou večeřel s jistým slavným a mimořádně úspěšným spekulantem. Utrousil tehdy v nadsázce cosi, čím udeřil hřebíček na hlavičku: „Většinu toho, co vědí ostatní, nemá cenu znát.
Dodnes instinktivně cítím, že tím pravým jměním, tím, co člověk opravdu potřebuje ve svém povolání znát, je nezbytně něco, co stojí mimo oficiální korpus a je maximálně vzdáleno průměru. A řídíte-li se při výběru četby vlastním rozumem, přijdete na ještě jednu podstatnou věc: to, co se učíte z povinnosti ve škole, pustíte rychle z hlavy; to co jste přečetli z vlastní vůle, nezapomenete nikdy.
… Kealey předkládá přesvědčivý – velmi přesvědčivý – argument, že parní stroj se vyvinul ze starších technologií a byl dílem nevzdělaných a často osamocených jedinců, kteří řešili mechanické problémy, jimž museli čelit, s pomocí selského rozumu a intuice a jejichž řešení přinesla jasné ekonomické plody.
… Poměrně s jistotou také víme, že Římané, obdivuhodní konstruktéři, se při stavbě akvaduktu obešli zcela bez matematiky. Kdyby tomu tak nebylo, troufám si tvrdit, že by dnes tyto stavby již nestály, neboť prokazatelným vedlejším efektem matematiky je to, že podněcuje lidi, aby přehnaně optimalizovali a nenechávali si žádnou rezeru.
Fantastická kniha, všem inteligentním lidem jí doporučuji!
Z knihy Hovory s T.G.M. od Karla Čapka
Kniha je naprosto fantastická. A všem přemýšlejícím lidem je doporučuji přečíst.
… My vždycky budeme maličká minorita ve světě, ale když něco pořídí maličký národ se svými malými prostředky, má to zvláštní a nesmírnou mravní cenu, jako ten vdoví groš. My nejsme horší než kterýkoliv národ na světě, a v nekterých věcech jsme lepší; i v cizině už to začínají vidět. To nevadí, že jsme národ malý; má to své přednosti, můžeme se líp znát a žít intimněji; můžeme se víc cítit doma. A je veliká věc, když mladý malý národ mezi velkými nezůstane pozadu a má podíl na práci k vyšší lidskosti. I my chceme zvonit na zvonici světla, jako ti podvorští na té čejkovské. To je problém malého národa: my musíme dělat víc než jiní a být šikovní; ale kdyby na nás někdo šel násilím, tož se nedat… Nedat se to je všechno.
… Nejvíc je třeba, abychom své děti milovali, ne ústy, ale činy, abychom se o ně více starali a víc s nimi žili. To platí zvlášť o pánech otcích. Tak často vidět, jako takový člověk shrabuje peníze, aby prý se jeho děti měli lépe; ale v druhé, třetí generaci jsou peníze rozházeny a rodina vymírá – je nápadné, jak je u nás málo starých zámožných rodin. Tož raději se starat o rodinu tak, aby v ní rostli zdraví, slušní, samostatní lidé…
…Dnes už je v těch věcech alespoň víc rozumu. Aji sport má v tom mnoho dobrého; dnes takový hoch, když je sportovec, nekouří, nepije, neflámuje, aby se udržel ve formě. Jen když hoši při tom kulturně nezhrubnou; potom to bude největší pokrok a návrat ke kultuře antiky, jak to chtěl Tyrš. A ještě něco k tomu sportu: i to je na něm dobré, že reguluje a nahrazuje vrozenou a vychovanou rvavost. Každý kluk je svou náturou, okolím i historií veden k jednostrannému kultu válečných héroů a panovníků-válečníků; ve sportu se učí přeštychovat toho druhého bez krve a ukrutnosti. Sport také vychovává k čestnosti. Já sám jsem ještě neměl příležitost ke sportu, jenom jsem sokoloval a podnes není dne, abych nesokoloval.
… I to je chyba, že zas někdy podceňujeme, co jsme a co je u nás. To máte lidi, kteří pořád vzdychají, že Amerika je větší než my a Paříž živější než Praha – pro samou cizinu nevidíme, co máme doma. Já vím, člověk by například neukojil svůj čtenářský hlad, kdyby četl, co tu už je. Kdo na malé poměry jen naříká, obviňuje tím sama sebe; sám je tím vinen, že žije male. To platí zvlášť pro mladé lidi. Takový novopočený vzdělanec nechce jít na malé město nebo venkov, že prý tam kulturně zapadne a zakrní. Ve skutečnosti je pohodlný; dovede být kulturně živ, jenom když má k tomu svou kavárnu a ty umělé stimulanty. Právem ukazujete na básníka Březinu; moudrost a vzdělání je věc ducha a ne věc nahodilého okolí. Lev je lvem i v kleci, nestane se oslem.
…Nikde na světě neslyšíte lidi tolik reptat a stěžovat si jako u nás; to je ta nekuráž a ještě něco horšího. Já si myslím, že každý takový nespokojený člověk má nerad své povolání; proto nadává na politiku, na poměry a na celý svět. Člověk, který dělá svou práci bez zájmu a jenom z chlebařství, je nešťastný a otrávený člověk. Já rád poslouchám, když někdo mluví s láskou a chutí o svém povolání; co všechno se od něho dozvíte! Onehdy jsem viděl tetu Esperanzu (učitelku zpěvu), když poslouchala mladou zpěvačku; všiml jste si, jak se jí rozsvítili oči? Mně se tak strašně líbilo, jak je celá při věci. Tož na to by měli rodiče a učitelé nejvíc dávat pozor, aby poznali, čím by se jejich chlapci dovedli nadchnout. Máme už tak rozmanité školy praktické, že si každý může vybrat podle svých schopností a náklonnosti. V demokracii pořád netřeba myslet na to, aby byl z kluka pán – defakto nějaký písař v úřadě – sedlák, řemeslník, dělník jsou často větší páni než ten inteligent, jen ať je každý pánem, každý mužem na svém místě, každý celým člověkem. A děvčata? Nejinak!